Nebezpeční hlodavci

Ano, právě na sídlištích v podzemí, kde vedou vodovodní trubky a parovod, tam žijí naši zubatí nepřátelé. Pokud se nepřemnoží a nevylézají přes den ven, tak si jich v podstatě nikdo ani nevšimne. Jenže když už je jich hodně, mají tím pádem méně žrádla, a to je nutí opouštět úkryty a vyrážet do světa. Převážně se vydávají ke kontejnerům, kde si najdou tu kousek salámku, onde kousek houstičky a když se daří u kus klasického masíčka. Takto si zubatci hezky debužírují, a přitom už jsou vidět, a to lidi děsí. Když spatří krysu či potkana dáma, většinou ječí jako kdyby ji někdo bodal vidličkou mezi žebra a prchají na stromy v okolí.

Muže to nechává zcela chladným, takový potkan s ním nikterak necloumá. Jen pokud jich vidí více, nebo častěji, je docela dobře možné, že napíše majiteli domu, aby s tím koukal, herdek, něco dělat. A co udělá majitel domu? Koupí otrávené návnady, granule a pasti a počne svůj boj proti hlodavcům. První dojem je skvělý, protože přestanou být vidět. Jenže to není proto, že by jich nějak drasticky ubylo. Kdepak. To oni jen nemusí vylézat za potravou, protože mají právě ty granule, které jim hodně chutnají, a proto zvou své známé a příbuzné, aby se také přišli nacpat. Jed v nich už na ně nikterak nepůsobí.

Hlodavci jsou vůči němu dávno rezistentní. Teprve až je dohodováno, pouští se hlodavci opět ven, čímž připravují majitele domu o nervy stejně jako paničky, které je potkávají hlavně při ranní cestě do práce. Výskot kolem domu pak budí další lidi a ti opět na majitele tlačí, aby zasáhl, nebo zasáhnou oni jeho. A tu nebohý majitel vidí, že mu nezbývá jiné řešení než odborná deratizace nějakou firmou, protože on sám na to nemá. Ani nervy, ani prostředky, ani trpělivost. Nejraději by to baráčisko podpálil a měl by pokoj. A tak se volá deratizace Dezinfekceexpres. Jenže to nejde, a tak firma pošle své zkušené bojovníky, kteří již vědí, co mají dělat.