Proč mají kočkovité šelmy zatažitelné drápy

Kočkovité šelmy se od těch psovitých liší hned v několika zásadních ohledech. Jedním z nich je mimo jiné fakt, že s výjimkou gepardů mají kočkovité šelmy zatažitelné drápy. To znamená, že je mohou v podstatě zvednout do otvorů, které mají na prstech svých tlapek.

To je pro ně výhodné hned z několika důvodů. V první řadě jim to umožňuje mnohem tišší chůzi, což je u lovce ze zálohy velmi výhodné, neboť je podstatně nižší pravděpodobnost, že je jejich kořist předčasně uslyší.

To však není vše. Také díky nim mohou šplhat po stromech. To hojně využívají například leopardi, kteří nejen ze stromů skočí na kořist, ale také ji na stromy odnáší, aby si ji mohli v klidu sníst bez toho, že by se jim ji pokusili vzít jiní predátoři.

Je to i jeden z důvodů, proč například gepardi, kteří zatažitelné drápy nemají, patří navzdory své rychlosti mezi nejméně úspěšné lovce, kteří navíc o svůj úlovek často přijdou, neboť jim jej ukradnou například hyeny či lvi.

Zde se můžeme ptát, proč když jsou zatažitelné drápy tak výhodné, je nemají například šelmy psovité. Odpověď najdeme ve způsobu lovu. Psovití totiž loví tím, že svou kořist štvou. K tomu potřebují větší stabilitu během běhu, což jim poskytují právě drápy.

Nevýhodou je, že se jim neustálým pohybem obrušují a nemají je tedy ani zdaleka tak ostré, jako kočky. Také jich nemohou tak dobře použít jako zbraň, ať už v útoku či v obraně. Musí se tedy spoléhat pouze na své silné čelisti.

Nelze však říci, že jeden mechanismus je lepší než jiný. Oba se vyvinuly z jiných potřeb a oba jsou také ideální pro splnění svého úkolu, ať už jím je zajištění stability nebo umožnění šplhání po stromech.

Je tedy jasné, že záleží spíše na tom, zda a jak ono zvíře loví, co se formování typu drápů týče. Ačkoliv je základ velmi podobný, jejich užití se u jednotlivých šelem velmi liší.