Ne všechno zaniká

Mnozí z nás mají v myslích zafixováno, že smrtí všechno končí. Že smrt je konečnou stanicí, po níž všechno živé mizí, aby to dalo život něčemu novému. Tvorové stejně jako rostliny jsou v našich myslích předurčeni k tomu, aby tu nějakou dobu žili a po svém skonu se nenávratně rozložili a zrodilo se z nich něco nového. Ovšem ne vždy tomu tak je. Jak všichni víme, lidská těla se nemusí jenom v pověstný prach obrátit. I ta mohou třeba v podobě mumií přečkat dlouhé časy, a naše kosti tu také mohou zůstat ještě dlouho poté, co ukončíme svoji pozemskou pouť. A co platí pro nás, platí i pro jiné tvory. A dokonce i pro tvory, které nikdo z lidí nikdy nepotkal, protože tu byli už dávno před námi.

Fosilie tu přečkaly věky

Už dávno před námi tu žili i docela jiní tvorové. A asi nikdy už se pořádně nedozvíme, jak se jim tu vedlo, jak mysleli a co cítili. Protože je nikdo z lidí nikdy nepotkal, dokud ještě obývali tuto planetu. Ale přesto víme, že tu byli. Protože tu po nich zůstaly fosilie jako nezpochybnitelný důkaz jejich existence. Takové fosilie známe všichni. A chceme-li, můžeme jim závidět. Protože jakkoliv už dnes tyto nežijí, budou tu možná mnohem déle než my. Až do dob, kdy už tu po nás nebude ani památky.